Náklady na Rallye Dakar jsou tak vysoké, že mnoho zájemců přesouvá svou pozornost na příjemnou alternativu v podobě soutěže Budapešť-Bamako. Start se sice koná v Budapešti, ale cílová rovinka je různá. Letos ji měli jezdci v Sierra Leone na západu Afriky. Soutěže se mohou účastnit amatérské týmy, musí však počítat s tím, že na rozdíl od Dakaru je asistence minimální a když se ztratíte, nebude vás hledat žádná záchranářská helikoptéra.
"Uletěl nám kloub kulisy řazení a nemohli jsme se hnout. Bylo to v Senegalu, uprostřed ničeho a vypadalo to zle. Nakonec jsme to vyřešili drátem a v bivaku jsme to modifikovali motazpáskama a drží to doteď," vzpomíná na jeden z problémů Šafařík.
K registraci stačilo pouze nasbírat odvahu a zaplatit startovací poplatek. Po přihlášení si založili web a rozjeli facebookovou stránku Valaši jedů do Afriky. Fanoušky zásobují pravidelnou dávkou informací jak o opravě auta, tak o samotné soutěži. Své zážitky popisují nářečím, a tak si sami můžete vyzkoušet, jak dobře mu rozumíte. Bohužel Google překladač v tomto případě nepomůže. "Jedeme do bivaku a asi kilák před ním trefujeme jamu na silnici. Do bivaku dojížďáme jak maséři se spravnů zvukovů kulisů a tentokrát vcelku chtěnů pozornosťů, protože jak správní alfasamci dáváme světu najevo, že sme furt ve hře a rozhodně to včil nevzdáme! Stan stavíme u kadibudky."
Ačkoliv Valaši neměli takovou finanční základnu jako většina jiných jezdců, uměli si jako správní Češi poradit. Rozhodili sítě a začali hledat sponzory. Na webu zveřejnili výčet s náklady na auto, náhradní díly nebo třeba očkování. Sponzoři se za příspěvek mohli svézt na kapotě, a to buď ve formě svého podpisu, nebo firemního loga.
Šli do toho po hlavě, problémy řešili humorem
O účasti v soutěži přemýšleli už před pěti lety. Spouštěčem byla koupě auta, které mělo sloužit pouze k běžné dopravě. Naštěstí bylo francouzské výroby a jelo na diesel, což je nejlepší kombinace pro závod jak z hlediska případných poruch, tak dostupnosti paliva. Pak vlivem momentálního rozpoložení a dobré nálady došlo k odeslání přihlášky a účast byla na světě.
"Okolí si myslelo, že to je další stupidní nápad. Máme jich totiž spoustu. Naštěstí jsme oba dost tvrdohlaví a po čase okolí pochopilo, že to myslíme vážně," přibližuje prvotní reakce Šafařík. Zároveň dodává, že všem doporučuje nečekat a dát se do plnění svých snů.
Zatímco idealistické představy zmizely hned na startu, humor je jen tak nepřešel. "Kdyby organizátoři věděli, jak probíhaly naše přípravy auta a v jakém bylo stavu na startu, tak si myslím, že máme cenu za hrdinství nebo aspoň naivitu," vzpomíná Zigal. Když si představíte, že cesty nebyly ani na mapě, terén byl složitý, připočtete horko a prach, pak se stanete dalšími obdivovateli Bledého šípu.
Nejtěžší částí závodu byl pro ně přejezd hranic Senegalu a Guinei. V těch dnech najížděli 150 km, což znamenalo dvanáct hodin v autě. Problémy samozřejmě nějaké byly, ale řešili je improvizovaně a pomáhal jim společný specifický humor. "Uvědomte si, že spousta věcí začíná právě za hranicí komfortu. Cesta mně ukázala, že se v Česku zaobíráme malichernostmi a problémy, které si sami vytváříme," vyzývá k většímu užívání si života Šafařík, který dodává, že čas je dobré věnovat užitečným věcem a svým blízkým.
Místním měřili zrak a rozdávali brýle
Od začátku chtěli, aby cesta do Afriky měla vyšší smysl, než jen to, že si něco dokážou. Pomoc škole a dětem v Africe tak vyplynula úplně sama. Od kamarádů a fanoušků posbírali školní pomůcky. Lékařský materiál a dioptrické brýle získali díky spolupráci s neziskovou organizací International Humanity. Naučili se, jak měřit místním zrak a pro neziskovou organizaci mapovali úroveň zdravotní péče. "Rozdávali jsme brýle a pomáhali přímo těm nejchudším. Nikdo s tím tak nemohl kšeftovat," naráží Zigala na korupční prostředí. Škole dovezli kromě pomůcek i projektor a notebook. Reakce dětí? Prvně strach z bělochů, které předtím nikdy neviděli. Za chvíli si ale zvykly a jako poděkování jim zazpívaly písničku.
Svou cestu oba hodnotí pozitivně. "Jedním z cílů bylo dojet, to jsme dokázali. Při offroadových etapách jsem moc nevěřil tomu, že na to má jak auto, tak my. Stejně tak jsem rád, že jsme byli nápomocni jiným lidem," říká Šafařík. Shodují se, že je cesta změnila. Váží si toho, jak se máme v Česku královsky, ale předpokládají, že jim za chvíli zase otrne a zase budou řešit malichernosti.
Zigal si odnáší ještě jedno poučení: "Budu si dávat větší pozor při hecování s kluky. Snadno se to zvrhne v realitu a pak není cesty zpět. Jestli mně příště zavolá Šafa, ať s ním jedu další šílený závod do Afriky, řeknu jasné NE," hned vzápětí dodává, že by rád na týden do Bibione a na Rickshaw Run. Pro dvojici to tak pravděpodobně nebude jediné dobrodružství, do kterého se pustí po hlavě a s humorem.
