Máte v současné chvíli více zájemců než nabídek práce?
Ano. Současně aktivně jednáme s velkými subjekty a chvíli trvá vše vykomunikovat. Věříme, že se to protne správně. Největší množství přihlášených máme z technických profesí. Samotných umělců totiž vlastně v umělecké branži tolik není. Ti jsou až mediální vrcholek ledovce, který všichni vidí.
Z jakých odvětví si mohou vybrat?
Nebráníme se ničemu, protože naši lidé zvládnou být každý den v úplně jiném prostředí. Nejvíc míst máme zatím v zemědělství, pár lidí je na stavbách, elektromontážích, někdo v truhlárně. Stavěli jsme například taky party stan pro Emergency potřeby Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kteří nás tedy využili včetně prostředků kulturního průmyslu, který se teď zastavil na místě.
Stalo se vám, že se na vás obrátili zaměstnavatelé s tím, že jsou s někým nespokojeni?
Občas někdo "nezafunguje". Je nemocný nebo otrávený a vůbec nepřijde. Což je naprosto běžné a zaměstnavatelé brigádníků jsou na to zvyklí, my s tím počítáme a snažíme se tomu předcházet. Od toho máme vyhlášené i náhradníky. Jsme schopní nabídnout tu pozici znovu a během dne se zaplní, protože zájem je obrovský. U větších skupin je pak tzv. crew boss, který si to nějakým způsobem ohlídá a zaměstnance motivuje. Všichni teď musíme trošku uhnout ze svých standardů.
Myslíte si, že kulturní odvětví o některé umělce přijde?
Může se to stát, nicméně na kole umím jezdit, i když jsem na něm neseděl deset let. Kdybych teď na skotské dudy rok nesáhl, tak si je za rok vezmu a za několik týdnů jsem tam, kde jsem byl. To už mám vyzkoušené. Jiná věc jsou klasičtí nebo kytaroví virtuosové, jejich objem cvičení na nástroj musí být až několik hodin denně, jinak jde kvalita hudebního projevu do šípku dlouhodobě. Větší průšvih je ale ten, že odejdou profesionálové typu produkční a podnikatelé provozující akce samotné. Když vypadnou z téhle branže mozky, které to celé uváděly do pohybu a byly ochotny si na sebe vzít břímě dlouhodobého financování, tak se to znovu do pohybu neuvede, nebo bude restart velice dlouho trvat. Do budoucna chceme najít nějaké náročnější projekty i pro tyto organizačně schopné lidi a udržet hudební partu pospolu.
Bude podle vás návrat pro umělce náročný?
I kdyby se to mělo začít postupně uvolňovat, tak připravit festival trvá rok, koncert v Lucerně minimálně půl roku. Já si jako umělec sbalím fidlátka a přijedu kamkoli ze dne na den. Ale za tím, aby se udál koncert, stojí desítky až stovky lidí. Každá kapela musí začít přesně na hodinu a za oponou probíhá obrovské množství záseků. Přesto se to všechno děje na čas. Ozdravení kultury bude trvat minimálně rok, a to ještě v případě, že tam přijdou nějaké finanční injekce. Spoustu hybných subjektů totiž už v tuhle chvíli karanténu ekonomicky nepřežilo.
Zaměstnavatele oslovujete sami, nebo se na vás už obracejí?
Půl napůl. Spousta se nám ozve sama a my pak v návaznosti zjistíme, že v tomhle sektoru je nedostatek pracovníků. Oslovujeme svazy a dáváme vědět předsedům spolků, kteří to rozkřiknou mezi svoje lidi, a ti to rozkřiknou mezi firmy a ty se nám pak zase ozývají. Snažíme se to dělat spíš koncepčně.
Mají zájemci ve výběru volnou ruku, nebo musí brát to, co je?
Vybírají si sami z vypsaných brigád v systému, takže si zvolí, kde a kdy chtějí pracovat, což bereme jako pozitivum do budoucna. Až se vše začne uvolňovat, tak bude možné si šichty vybírat i v návaznosti na to, jakou budou mít lidé možnost přesunout se zpátky do svého oboru. To je vlastně v našem názvu IntermeSOS - intermezzo -, tedy pomocná pauza mezi tím, co bylo a co zase bude.
Vláda schválila jednorázovou podporu 25 tisíc korun pro osoby samostatně výdělečně činné, mezi něž patří i třeba umělci. Jak se stavíte k nabízené pomoci od státu?
Veškeré dotace a státní pomoci jsou hezký bonus, který může a nemusí být. Proto jsme začali vyvíjet a uvádět v provoz projekt IntermeSOS, abychom pomohli našim kamarádům i společnosti se odpružit elegantněji. Také tím trochu pomáháme v jiných oblastech, jako je třeba zemědělství, které bude strádat na lidech ve velkém měřítku, protože jim najednou nepřijedou pracovníci a Čechům už ta práce smrdí. Takže tenhle i příští týden jedeme i my hybatelé z Intermesos makat na pole.
Už jste se setkali s nějakými hejty?
Zatím nic negativního kupodivu neproběhlo, na což nejsem moc zvyklý. Většinou, když umělec něco stvoří, tak z jedné strany mu to chválí a z druhé strany se mu do toho kope. Tak mi to připadá až trochu divné (smích).
Měl by být člověk na takovou situaci připravený a je vůbec možné toho v oblasti umění dosáhnout?
To nejde. My (moje bookingová agentura i moje kapela) jsme připravení, že akceschopnost vypadne částečně. Někomu se něco stane, pár koncertů se zruší, protože má někdo něco s rodinou, což je samozřejmě ekonomický problém pro všechny, ale jsou to běžné lidské věci a počítá se s tím. Ale to, že vypadne úplně všechno na takhle dlouhou dobu a ten start bude právně nemožný nebo ztížený, s tím vůbec nikdo ve svých kalkulacích nepočítal.
V jakém rozmezí vám vypadly akce?
První akci jsme zrušili už v březnu, protože jezdíme po Evropě a svět byl nervózní. Obecně se zatím ruší do konce května a přijde mi, že ty festivaly, co drží, tak už jenom z toho důvodu, že to nemůžou říct oficiálně, protože oficiálně nikdo nic neví. Ale těžko říct. Zatím držíme basu se všema a bookujeme koncerty na konec léta - kdyby se to náhodou urvalo a všichni chtěli jít zase zpívat a tančit. Uvidíme. Děláme to, co v tuhle chvíli dělat můžeme, a snažím se nemyslet na to, jestli to dává smysl, nebo ne, protože mně posledních pár týdnů nedává smysl naprosto nic, co se ve světě děje.
Kupí se názory, že i po navrácení do normálního stavu lidé raději budou šetřit a nebudou chtít utrácet za kulturu. Myslíte si, že se krizové období umělcům protáhne?
Myslím si, že to hlavní krizové ekonomické období teprve přijde. A nejenomže nebude chuť utrácet za věci, ale nebude možnost. Jelikož jsem členem sdružení manažerů, vím, že letos v hudebním sektoru neprotečou miliardy korun, což jsou peníze, které ekonomikou kolovaly. Utrácelo se za benzin, natáčení, grafiku a nespočet dalších služeb, i hudební nástroje nebo techniku. Je tu ale spousta dalších věcí. Nejenom hudební sektor, který dostal úplnou stopku, se z toho jen tak nevzpamatuje.
Otázkou je i to, jak strach z virů a ze smrti uchopí jednotlivci a vlády. Ze spousty reakcí, jak oficiálních, tak osobních, se mi zdá, že ten zvýšený strach z virů, potažmo ze smrti, z něčeho, co nás zformovalo do podoby, v jaké jsme jako lidé dnes, už tu do jisté míry zůstane. Co teprve až se začne otevírat otázka toho, které další nemoci a společenské procesy v mnohem masovější míře hubí lidi, zvířata i přírodu všeobecně.
Umělci mají často problém sehnat práci i mimo aktuální situaci a mají třeba hluché místo mezi akcemi. Bude projekt pokračovat i po odeznění pandemie?
V tuhle chvíli vůbec netušíme, jak dlouho to bude trvat, takže si nedáváme žádné deadliny. Kdyby zájem trval, protože ne všichni se tou muzikou živí na 100 % a ten zbytek by si vytížili skrz náš projekt, asi se tomu bránit nebudeme. Nicméně to je opravdu otázka až na situaci, kdy všechno pošlape, tak jak šlapalo, což si myslím, že možná nemusí být nikdy. Neříkám, že to nebude, nevidím to černě. Naopak spousta procesů a přístupů lidí k životním otázkám má jedinečnou příležitost se ozdravit, jen mám pocit, že to prostě všechno už bude trochu jinak. Tak jako vždy po velkých krizích. Širší prostor se například otevírá v on-line aktivitách, což z druhé strany směřuje k technokratizaci společnosti, která nebude každému vyhovovat. Ale co kdy vyhovovalo všem? Nicméně kostky jsou vrženy a nám nezbývá než reagovat na to, co je. To, co bude, je ve hvězdách víc, než jsme si dřív byli schopni uvědomit. I tak věřím, že společně to zvládneme.
