Soundtrack k pandemii AKA jak se uživit hudbou v době Spotify a koronaviru?

David Scharf David Scharf
6. 4. 2020 10:25
Spousta z nás si práci v karanténě bez hudby nedokáže představit. Motivuje nás ke vstávání, uklízení i domácímu workoutu. A v neposlední řadě se jejím prostřednictvím děkovalo v rámci výzvy Není nutno nezpívat. Jak ale globální pandemie dopadá na ty, kteří hudbu vytváří? A kolik hudebníků si v době streamovacích platforem typu Spotify může zazpívat - "Zažít krachy? Nevadí“?
Foto: Unsplash.com

Tak jako ve spoustě jiných odvětví, i u hudby zmáčknul koronavirus tlačítko stop. Zákazy shromažďování po celém světě znamenaly rušení koncertů, které jsou od příchodu internetu pro umělce naprosto stěžejním příjmem. "V 90. letech byla tour propagací pro nové album. Dnes je to centrum zisku," řekl pro magazín Rolling Stones pódiový designér Ray Winker. Pro umělce, kteří nemají v zádech velkou nahrávací společnost, tak může být delší koncertní pauza likvidační.

Paradox izolace, azyl u gamerů a šedá zóna

Drtivá většina hudby dnes proudí do našich uší přes streamovací služby jako Spotify, Apple Music, v širším smyslu k nim patří i YouTube. Příjmy z nich loni tvořily 80 % všech tržeb amerického hudebního průmyslu. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že alespoň tady se bude hudebníkům v době pandemie dařit. Zní to logicky. Lidé mají doma internet i více volného času, a tak by měli poslouchat více hudby. Jenže data nám říkají pravý opak - za první týden social distancingu klesl počet poslechů v hudebních aplikacích o 8 %. A třeba v Británii naopak stoupl počet posluchačů rádia - veřejnoprávní BBC i soukromá stanice Capital FM hlásí 15% nárust posluchačů.

Jako první na vzniklou situaci reagoval minulý pátek Bandcamp. Platforma, která kromě streamingu nabízí i prodej merche (oblečení a další produkty spojené s interprety), CDs nebo digitálních alb, se na 24 hodin symbolicky vzdala svého podílu na všech platbách. "Chceme zvýšit povědomí o dopadu pandemie na hudebníky po celém světě," uvedla firma v oficiálním prohlášení. Výsledky ale přesáhly symbolickou rovinu. Prodeje během dne vzrostly 17krát a přímo na účty nezávislých labelů či umělců tak doputovalo v přepočtu přes 100 milionů korun.

K Bandcampu se brzo připojily další platformy. SoundCloud kromě odpuštění poloviny poplatků také umožnil všem hudebníkům s placeným účtem zrychleně získat affiliate status na Twitchi. Tahle aplikace se zaměřuje přímo na živé vysílaní, které známe z kterékoliv jiné sociální sítě. S tím rozdílem, že Twitch nabízí kvalitnější přenos, dává více prostoru k interakci s diváky, a především poskytuje spoustu možností, jak vydělávat peníze. Platforma původně určená jen pro gamery tak přitahuje stále více tvůrců i diváků, kteří tady jen za letošní leden strávili přes miliardu(!) hodin.

Migrace hudebníků do videoherního azylu se začíná projevovat i v číslech. Podle serveru Twitchmetrics zaznamenala kategorie "hudba a performance" na konci března prudký nárust sledujících a během soboty 28. března měla průměrně 50 tisíc diváků. Ještě v lednu přitom denní průměr sledujících nikdy nepřesáhl 10 tisíc. Ne všechny přechody z pódií do virtuálního světa ale proběhly bez problémů. Například americký DJ Marc Rebillet narazil na přísná pravidla. Během svého setu se svlékl do spodního prádla, za což mu Twitch okamžitě přerušil stream a potrestal ho 24hodinovýml banem. Rebillet od té doby vysílá jinde.

Twitch ale není zdaleka prvním pokusem o přesun hudby do kyberprostoru livestreamů. Na YouTube už přes 3 roky funguje kanál ChilledCow, který za dobu svojí existence nasbíral téměř 5 milionů odběratelů a stal se nejvýraznějším zástupcem tzv. lo-fi rádií s podobnou hudbou i estetikou. V jeho live streamu s příznačným názvem "lofi hip hop radio - beats to relax/study to" hrají ponuré a minimalistické instrumentály 24/7, vizuální stránku obstarává nekonečná smyčka gifu v anime stylu a v chatu bez přestání přibývají komentáře.

Za kanálem stojí mladík jménem Dimitri, který svým nekonečným vysíláním z pařížského předměstí v podstatě předběhl dobu social distancingu. Nabízí jak soundtrack do karantény, tak určitou možnost socializace a pocitu sounáležitosti. I když existují výjimky jako britský kanál College Music, který zmutoval v regulérní label, většina lo-fi rádií se pohybuje v šedé zóně YouTube pravidel. "Pravděpodobně nebudou mít větší vliv na hudební průmysl, ale představují undergroundovou alternativu ke streamingové hegemonii Spotify a Apple Music," předpovídá hudební novinář Bob Lefsetz. Popularita Dimitriho a dalších se tak nejspíš dál bude odrážet hlavně v memech, které jim vytváří jejich oddaná komunita.

Od soudního procesu k milionovým darkům

Ačkoliv si experimenty Bandcampu i Soundcloud zaslouží pochvalu, hudebníky nejspíš nespasí. "Mohl bych vyžít z toho, co teď vydělávám na Twitchi? Rozhodně ne," říká kalifornský DJ a producent Jauz, jehož kanál má přes milion a půl zhlédnutí. Počtem uživatelů a tím pádem i velikostí rozpočtů patří totiž obě zmíněné služby spíše mezi menší platformy. Naproti tomu největší hráči s odpovědí na pandemii nespěchali. Pokud tedy nepočítáme fakt, že uživatelé začali hromadně vytvářet playlisty plné tematických písní jako "Toxic", "Mask Off" nebo "Don’t Stand So Close To Me".

Během čekání ale také 1 600 hudebníků podepsalo petici, která požaduje, aby Spotify ztrojnásobilo částky, které umělcům vyplácí. Původem švédská firma nakonec přišla s vlastním plánem až týden po Bandcampu a zmíněné žádosti. Spotify na svém blogu uvedlo, že umožní přidat hudebníkům do profilů odkazy na dary a vyrovná příspěvky uživatelů hudebním nadacím do celkové částky 10 milionů dolarů. "Některé společnosti začaly dobře, můžeme to brát jako zálohy. Ale jenom vypsání velkého šeku zdaleka nestačí," hodnotí tyto kroky Kevin Erickson, ředitel washingtonské neziskovky Future Music.

Nejčastěji se kritika na hlavu Spotify snáší za to, že se v době krize najednou snaží postavit na stranu hudebníků, ale ještě 10. března se s nimi soudilo, aby jim nemuselo navyšovat odměny. Logicky se tak nabízí otázka - dalo se vůbec na streamovacích platformách uživit ještě před pandemií? Odpověď na ni částečně poodhaluje ve svém sloupku pro Vulture hudební kritik Craig Jenkins: "Koronavirus je katastrofický scénář, který vyvolává otázky o životaschopnosti celého byznysu." 

Komu dávám svoje peníze?

Spotify, Apple Music a další služby umožnili posluchačům v digitální době poslouchat hudbu takovým způsobem, za který jsou ochotni platit. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že temné období vypalování CDček nebo ilegálního stahování mp3 je pryč a všechno je zase v nejlepším pořádku. To bohužel neplatí pro všechny. Na otázku "jak velké jméno musíte být, abyste dostali ze streamů slušné peníze" odpověděl Jon Caramanica z New York Times brutálně jednoduše: "Musíte být Drake." Jeho výrok se sice datuje do roku 2017 a od té doby se situace nejspíš mírně zlepšila, princip ale zůstává stejný.

Všechny velké platformy stále vyplácí hudebníkům odměny podle tzv. pro rata modelu. Ten funguje zjednodušeně zhruba takhle: Platforma vezme všechny příjmy z předplatného i reklam a předem daný podíl z toho nechá tvůrcům. Jeho výši si určuje každá služba individuálně, ale většinou je to mezi 60 a 70 %. Tenhle podíl si pak mezi sebou rozdělí všichni hudebníci (ve skutečenosti jde spíše o nahrávací společnosti) podle jejich podílu na počtu poslechů. Celý proces je přitom v reálném světě mnohem složitější - a bohužel i méně transparentní.

Co tady pro umělce nehraje? Především výše vyplácené částky. I když je kvůli složitosti systému nemožné určit jednu průměrnou částku, na nejpopulárnějším Spotify je to podle výpočtů zhruba 79 Kč za 1 000 přehrání. Model navíc ze své podstaty upřednostňuje ty největší hvězdy. Stačí se na věc podívat z pohledu posluchače.

I kdybyste 30 dní v kuse poslouchali jen ten nejtemnější black metal nebo nejalternativnější indie rock, největší kus z vašich 160 korun měsíčně stejně dostane Taylor Swift, Ed Sheeran nebo kdokoliv jiný na vrcholu popových žebříčků. Podpořit konkrétního umělce třeba k tomu, aby mohl vydávat hudbu i z karantény, je tak v tomhle prostředí prakticky nemožné.

Co si ale s takovou situací počít? Nikdo samozřejmě nemůže čekat, že si odinstalujeme aplikace, nakoupíme tuny CDček a pokusíme se znova nacpat do kapes discmany. Základ je ale změnit přemýšlení o tom, jak moc poslechem na platformách pomáháme konkrétním hudebníkům.

A pokud nám to finanční situace dovoluje, opravdová podpora se dá vyjádřit různě: Koupit album nebo merch, nevyžadovat vrácení peněz za koncerty nebo aspoň sledovat livestreamy. Příkladů ze světa je plný článek, z českého prostředí rozhodně stojí za zmínku projekt #kuturažije, který umožňuje skrze dary na Donio.cz přímo podpořit hudebníky i další streamující umělce. Protože jak píše již zmíněný Craig Jenkins: "Když oni nebudou vydělávat peníze, my nebudeme mít co poslouchat."

 

Právě se děje

Další zprávy