#Honzikovacesta do studia Jana Mráze: Tetování se pro nás stává závislostí na bolesti

#Honzikovacesta do studia Jana Mráze: Tetování se pro nás stává závislostí na bolesti
Foto: Jan Faltus
Jan Faltus Jan Faltus
10. 3. 2020 13:42
Stavil jsem se v pražském studiu jednoho z nejtalentovanějších českých tatérů, abych poodhalil zákulisí jeho specifické tvorby. Pro Honzu Mráze se tetování stalo posedlostí i procesem, který si užívá.

Vzal jsem foťák a šel do studia tatéra Honzy Mráze v centru Prahy. Na první pohled mě hned zaskočilo, jaký tu má Honza pořádek. Všechno bylo perfektně uklizeno, každá barevná tuba měla svoje místo, skici byly vyrovnané na stole, nikde ani smítko prachu. Jako tatér přistupuje k věcem svědomitě. Od ostatních se liší v tom, že se na proces opravdu dlouho připravuje a tetuje vždycky jen jednoho zákazníka denně.

Mám pocit, že během toho procesu získám vztah ke každému, kdo sem přijde. Je to prostě takové setkání dvou lidí, kteří spolu něco vytvářejí. Když zákazník odchází, cítím, že mi je třeba něčím blízký. A to mě na tom hodně baví.

Foto: Jan Faltus
Foto: Jan Faltus
Foto: Jan Faltus

Pro Honzu je setkání právě s jedním člověkem za den důležité. Nechce, aby se z procesu vytratily emoce a tetoval jako na běžícím pásu. Při malování obrazu je to jiné - člověk je osamělý a přítomnost někoho dalšího není třeba. A i tomu se Honza věnuje, když zrovna není v tetovacím studiu. Hranici mezi obrazem a tetováním má Honza definovanou, někdy si ale dokáže představit tetování i jako samostatný obraz na plátně. 

Za velkou výzvu považuji přechod do vlastního studia, v minulosti jsem fungoval jako součást studia společně s dalšími lidmi. Když jsem se konečně odhodlal, měl jsem přirozeně strach. Bylo to pro mě něco neznámého. Ale teď se těšim, kam ta spirála zamíří, protože se to může furt prohlubovat a záleží na tobě, kam až to necháš zajít.

Své největší zlepšení sleduji v technice. Obecně pak považuji kérky za čistší, zlepšují se i strojky, celý ten byznys jde zkrátka dopředu. Aby se tatér mohl posouvat, je potřeba tvrdé dřiny a talentu. Bez talentu si můžeš vydřít určitou úroveň, ale za ni se dál nedostaneš. Talent je potřeba na to, abys do toho dal něco ze sebe, něco víc, než to jenom udělat jako kopírka.

Foto: Jan Faltus
Foto: Jan Faltus

Často se stává, že lidi mají naivní představy o tetování. Honza to ale nevnímá jako nějaký fatální problém. Tvrdí, že je tady přece od toho, aby jim to vysvětli a navedl je na správnou cestu. Zároveň když ale cítí, že by ho některé tetování mohlo štvát, raději lidem řekne, ať zajdou k někomu jinému.

Z toho, že je dneska tetování fenomén, mám zvláštní pocity. Pro mě je to hodně důležité a podstatné, ale když pak vidím, že to dělá hodně lidí a ne úplně zdařile, není to prostě ono. Je to takový boom, který doufám, že zas přejde.

Foto: Jan Faltus
Foto: Jan Faltus

Tetování je záležitost na celý život, něco, co si jen tak neodstraníš. Na začátku ten pocit zodpovědnosti Honzu stresoval. Strojek ho ještě tolik neposlouchal a nervozita byla velká. Nejhorší to bylo nedat znát před zákazníkem. Sebejistota přišla až s časem. Potom si to začal užívat a stala se z toho posedlost. 

Vizuální záležitost a význam tetování jsou pro mě spojenou nádobou. Pro lidi se stává rituálem a i závislostí na bolesti. Možná právě kvůli ní se na tetování stanou závislými. Ta bolest je totiž opravdická a lidi to chtějí znova a znova. Když si uvědomíš, že je v dnešní době vlastně už skoro všechno virtuální, dává to docela smysl.

Zatím jsem ještě nikoho netetoval na obličej, to je pro mě extrém. Obzvlášť, když si to dělají mladí lidé, u kterých mi připadá, že to nemají ještě úplně promyšlené. V našem kulturním kontextu mi to připadá spíš srandovní. Třeba u indiánů, kde se objevují různé geometrie, se mi to líbí, tam to má význam. Jinak ale ne.

Foto: Jan Faltus
Foto: Jan Faltus
Foto: Jan Faltus
 

Právě se děje

Další zprávy