Tedy aspoň ti, co mají štěstí, a psychiatra kvůli předpisům nezačali navštěvovat ještě před apokalypsou. Finanční dopady celé patálie s koronavirem budou nejspíš velké, zatím to ale vypadá, že nám tahle bouřka přinese kromě problémů i spoustu nových technologických možností. Jednou z hlavních výsad člověka je totiž díky bohu schopnost adaptovat se.
Kdo na situaci kolem koronaviru rozhodně dlouhodobě vydělá (nebo kdo by vydělat mohl, pokud se ponaučí), jsou všechny firmy, které se doteď úspěšně vyhýbaly vymoženostem digitální doby - ty firmy, jejichž zaměstnanci nepracovali v on-line projektových programech, nepoužívali virtuální konference namísto osobních schůzek a home office byl u nich sprosté slovo, protože: "Kolegyně, přece jim nevěříte, že budou opravdu makat?!". Přesně ti zaměstnavatelé, kteří se ještě měsíc zpátky podivovali, čím to je, že se jim nedaří nalákat ty nejlukrativnější pracanty z generace Y na hromádku stravenek a balené bagety ve firemní kantýně, se teď narychlo učí, jak fungovat na větší vzdálenosti, a že se správným vedením dokážou být zaměstnanci produktivní i doma v teplácích.
S modernizací podniků a týmů, se pojí i téma šikovných freelancerů. Lidé, kteří pracují projektově sami na sebe a vzhledem k odloženým schůzkám se jim ve velkém zhroutily plány na nadcházející měsíce, teď často budou rádi i za větší práci pro jednu firmu, která jim zajistí finanční stabilitu. Máte naplánovaný projekt, který můžete začít řešit i přes nepřízeň zdravotní situace? Zkuste se porozhlédnout po trhu a krátkodobě přibrat do týmu zkušeného art directora, který by byl za normální situace nejspíš vytížený na jiných úkolech. Není nutné naverbovat chudáka freelancera do HPP smlouvy, na kterou nemáte rozpočet, pomůže vám krátkodobě. Win-win pro všechny.
Státní sféra nevychází z údivu
Na historicky největší a nejneočekávanější posun to ale díky dnešním omezením vypadá ve státní sféře. V Česku byste před pár týdny jen těžko hledali někoho, kdo by vám uvěřil, že lékař bude moct pacienta vyšetřit na náklady pojišťovny bez toho, aniž by se osobně ukázal v ordinaci. Dnes to není žádný problém a on-line ordinace fungují navzdory okolnostem, za kterých vznikly, vlastně docela dobře. Tak stejně elektronické recepty a dokonce možnost vyzvednout si léky na předpis on-line v některých lékárnách s následnou dovážkou až do domu. Magic!
Tak stejně se digitalizace promítla do školství - děti dostávají od svých učitelek úkoly elektronicky, na vysokých školách přešli kantoři na video přednášky. Tam, kam byl ještě nedávno problém se někdy vůbec dovolat, se teď (i když v polních podmínkách) snaží využívat internet na maximum a objevují jeho možnosti. Nouzový stav nás hodil do vody a my jsme se naučili plavat až překvapivě rychle. Moc jiných možností jsme nakonec ani neměli.
Novinky ve zdravotnictví, školství nebo na úřadech, které si teď můžeme vyzkoušet na nás samotných, sice nejsou dotažené (a ještě dobrou chvíli nebudou) a jsou spíchnuté na koleni za pár dní, ale ostrou zkouškou procházejí docela dobře. Otázka proč by to nefungovalo i v "reálném" světě bez apokalypsy, má tedy docela jasnou odpověď - určitě fungovalo, stačí chtít.
To celé ale neznamená, že bychom teď měli navždy zmizet ve svých bytech a sociální kontakt vyměnit za konferenční hovory a on-line tooly na organizaci vlastního týmu. Důležité je, jak do budoucna přistoupíme k nakládání s naším časem a jak budeme uvažovat nad jeho efektivním využíváním. Každá osobní schůzka totiž zdaleka nemusí být osobní, celý týden v kanceláři nemusí být efektivnější, než dva dny home office režimu a každá přednáška na vysoké škole nutně nevyžaduje osobní přítomnost 150 lidí v aule. Čas, který díky tomu nestrávíme v dopravních prostředcích, pak můžeme využít daleko užitečněji.
