Blanko, vaše Insta příspěvky mají společný hashtag #chemiejeláska. Jak to teda s chemií máte? Je to komplikované, nebo je to láska na celý život?
Na bakaláři to bylo komplikované víc než dost, ale teď už je to jen láska.
Ta láska jde hodně vidět třeba když na svém profilu "hejtujete" slovní spojení typu "pečeme bez chemie", "čistě přírodní kosmetika", atd. Uráží podle vás takový druh marketingu chemii?
Podle mě ano. Marketing tímto podporuje určitou chemofobii. Většina lidí má pak spojenou chemii s něčím negativním, případně jen s těžkým průmyslem nebo nějakými jedy. Ale to, že chemii i dýcháme a že to oblíbené "přírodní" je taky chemie, si už lidé neuvědomují.
Váš Instagram jasně říká, že chemie je všude - v slzách, v odpadech, řídí hormony… Upřímně, není pak těžké chápat věci jinak než chemicky? Například když jste na Valentýna publikovala příspěvek, který hlásá, že zamilování je jen odchylka hladiny hormonů od normálu?
Je pravda, že od toho valentýnského postu mi při každém objetí naskočí: "A! Vlna oxytocinu přichází!" Ale jinak si naopak myslím, že to má jen výhody. Mám nonstop hroznou starost o sebe i o své blízké, takže nebýt chemie a toho, že chci u všeho zjišťovat, jak to tedy doopravdy je, tak pomalu ani nevyjdu z domu.
Jaká v tom případě byla vaše reakce na koronavirus?
Moje první reakce byla běžet s davem, který začal šílet a zběsile objednávat roušky. Za dva týdny po propuknutí tohoto davového šílenství jsem měla letět do Irska a chtěla jsem nechat ze strachu z letiště letenky propadnout. Ale právě chemie a virologie mě uklidnily, že peníze za respirátor můžu nechat doma a odjet do Dublinu. Stejně to mám i s antiperspiranty, umělými sladidly i s tím, že neskočím na špek každému ekologickému marketingu. Chemie a věda mi prostě pomáhají šetřit moje nervy i peníze.
Takže studium chemie byste za jiné nevyměnila?
Jediné, co mě kromě chemie lákalo, bylo programování. V druháku jsem dokonce chodila po večerech na IT kurzy. Ale jinak ne. Chemie je strašně rozmanitý obor, můžete se věnovat nanorobotům, biomateriálům, rakovinným buňkám, potravinám i ekologii. Líbí se mi, že je z čeho vybírat.
Vybírat sice ano, ale chemické obory bývají jedny z těch nejtěžších. I vy v jednom ze svých Stories popisujete těžkosti s prvním rokem studia slovy "nejela jsem studijní bomby hned od začátku", a následně vám podle vašich příspěvků ve druháku došlo, že jste si navíc i spletla obor…
Všichni vám můžou stokrát říkat, jak bude VŠCHT těžká, a stejně vás to v prváku praští po hlavě. Ne, že bych v prváku nic nedělala, ale učila jsem se třeba až od půlky semestru, a to už je při tom rychlém tempu (a hlavně když chcete splnit ústní z matematiky) prostě málo. Že jsem si spletla obor, to mě samozřejmě štvalo proto, že jsem neměla jedinou motivaci chodit na přednášky a učilo se mi daleko hůř. Moje hlava si nic o potravinách nechtěla pamatovat.
Ale nakonec jste chemii potravin úspěšně dodělala a teď pokračujete ekologií. Vnímáte to jako obohacení, nebo litujete ztraceného času?
Jsem ráda, že jsem si bakalářem z potravin prošla, alespoň vím, jak to (ne)funguje v těle a že potraviny nejsou zas tak složité, jak se zdá. Třeba superpotraviny nejsou takové terno, aditiva a "éčka" nejsou nutně zlo. Abychom zhubli, nepotřebujeme držet ketodietu a vyhýbat se pečivu a bůhví čemu ještě. Ale vím, že v potravinářském průmyslu pracovat nechci. Bakalářku jsem dělala na polutanty v mateřském mléce, takže už jsem postupně přecházela na ekologii ještě před diplomem.
Co byste poradila někomu, kdo taky zvažuje opuštění oboru?
Že záleží na tom, kdy se rozhodne. Pokud ví, že by musel hodně předmětů dodělávat a není to tak, že by obor vyloženě nenáviděl, tak ať zůstane. Ale těžko říct, já jsem asi částečně srab. Neuměla jsem si představit, že bych najednou měla před všechny nastoupit a říct, že chemie momentálně není úplně moje láska a že chvíli nechci být student. To bylo docela nepředstavitelné.
Co vám přineslo to, že jste se kousla a přece jen úspěšně dostudovala? Dalo vám to odvahu začít psát o vědě?
Opadlo ze mě hrozně moc stresu a částečně i imposter syndrom (pozn. red. nevěříte, že si za úspěch můžete sami, může za něj štěstí, náhoda, atd.). Že chci popularizovat vědu, jsem věděla dost dlouho. Bála jsem se, že na bakaláři mi budou spolužáci nebo vlastně kdokoliv psát, o co se to bez titulu snažím. Částečně by asi měli pravdu. Dokud si člověk neprojde celou tou povinnou chemií - od anorganiky, organiky, biochemky až po fyzikálu a chemické inženýrství, tak část studií nebo odborných textů vážně nedává smysl.
Váš Instagram ale není jen o chemii, dá se vnímat jako nekonečná přehlídka memů, sarkastických komentářů, tipů a triků, jak zvládnout vysokou i jako oáza kritického myšlení. Poukazujete taky na falešné fotky požárů v Austrálii, klidníte situaci s koronavirem,…
Reakce na současnou situaci opět souvisí s mým strachem a potřeby uklidnit sebe sama. A když nad tím tak jako tak strávím pět hodin, proč tomu nedat o další dvě hodiny navíc a přiblížit téma i těm, kteří se neorientují v publikacích nebo zas tak moc neovládají angličtinu, formou, která je bude bavit. Co se týče memes a sarkasmu, to ke mně prostě patří. Hloupé vtípky mám neustále i v reálu a nechci na Instagramu působit all business (and science) a naživo si ze všech dělat srandu s tím, že se mezi tím objeví občas něco chytrého.
Těm chytrým věcem říkáte "informační porno", je to tak?
Přesně tak! Pro mě je informační porno celý magistr. Průmyslová ekologie a toxikologie na VŠCHT na Fakultě technologie ochrany prostředí, asi tím, jak je to aktuální téma a jak jsem na to "čekala" dva roky, je pro mě neskutečně zajímavý obor. Díky ní vidím, proč hrozby pro planetu vznikají a kde máme velké nedostatky. Baví mě jakýkoliv předmět a hltám každou informaci, a to od čištění vody přes upřesnění, který výrobek ekologický skutečně je a který není, až po nakládání s odpady.
A pak o těch odpadech i píšete a stanou se náplní vašeho Instagramu. Aby člověk ale udržel sociální sítě neustále v chodu, musí pořád vymýšlet nový a nový obsah. Vy máte ale ke správcovství sítí ještě i studium a navíc sem tam nějakou tu (spolu)práci. Jak to všechno zvládáte?
Mám roupy, neumím odpočívat. A hlavně mě to všechno hrozně baví. Třeba sociální sítě naší školy spravuji fakt s láskou a jde to snadno. Jednak proto, že jsem sama student a vím, jaké posty (ne)přidávat, a jednak proto, že mě to nutí poznávat další zákoutí chemie, o kterých jsem doposud nevěděla. Pokud se člověk aktivně nezajímá o dění na jiných fakultách své vysoké školy, ví jen okrajově, jaká témata jsou v kurzu. Díky své práci ale vedu s profesory i studenty rozhovory a jejich nadšení mě nabíjí. A mám super šéfa i kolegy, kteří chápou, že mám občas zkouškové a něco třeba nestíhám. Každopádně je pravda, že mě ta někdy hyperaktivita vyždíme a vyčerpáním na pár dní odpadnu.
Abyste neopadávala tak často, v time managementu vám pomáhají i virtuální stromy, které po dobu nečinnosti v telefonu rostou až do nebe, máte ale ještě něco jiného?
Do kalendáře si pomalu zapisuji i to, v kolik odjíždím tramvají. Plus si každý den píšu, co mám udělat. Kombinováním více prací a školy neudržíte v hlavě všechno. A to, že si něco odškrtnete, vám navíc udělá dobře.
Jak dlouho vám strom vydržel růst nejdéle?
Není tam možnost, aby rostly více než tři hodiny. Takže tak.
Tři hodiny jsou docela dost, samozřejmě když nepočítáme spánek. Jak se stavíte ke spoluprácím s lidmi a firmami, které vás osloví kvůli vašemu instagramovému účtu?
Dost si vybírám. Nabídek mi chodí spoustu, což mě na jednu stranu těší, ale zároveň nechci, aby se z toho stal klasický profil influencera pějící ódy na bambusové kartáčky, pračky a nářadí pro ženy. Proto asi 90 % nabídek odmítám a referuji jen o takových, které bych chtěla mít sama doma nebo takových, které se nějakým způsobem hodí k do budoucna vypsaným tématům. Vždy se ale snažím, aby i v propagačním postu byly na prvním místě pravdivé, neutrální informace nebo zajímavosti a až na tom druhém propojení s produktem. A pokud s tím značka nesouhlasí, tak bohužel.
Přišla vám i nějaká fakt bizarní nabídka?
Vaginální vajíčka na probuzení bohyně v sobě. Víc bych to asi nerozebírala.
Cenzurujete se při psaní příspěvků? Nebo co na srdci, to ve Stories?
Z toho, co dělám na vlastním kanálu, se nemusím nikomu zodpovídat, takže klidně můžu připojit sprostá slova, hloupý vtípek nebo i třeba historku z útlého mládí. Takže tam necenzuruji. Až teda na některé memes, ty jsou možná na někoho až moc "černé" nebo sprosté, takže je dávám @memesjsoulaska. Stories je i bez toho dost. Dávat tam ještě všechna meme, sledující si mě ztlumí.
Zatím vás ale followeři rozhodně netlumí, podle serveru Bestnine.net jste za minulý rok získala 138 214 srdcí za 117 postů. Co u vás sledující lajkují nejvíce? Vás? Nebo vědecky zaměřené posty?
Asi mě! Ale věda už to solidně dohání. Myslím, že v roce 2020 to bude jinak. S tím pravidelným "odbornějším" přispíváním jsem začala o prázdninách, a chvilku trvalo, než se to rozjelo. Mám radost, že to není jen o modrooké tvářičce, ale i o tom, že ostatní mají radost z mých úspěchů a i v tak nepřehledném bloku čtou dlouhé texty bez jakékoliv možnosti úpravy písma.
Dalo by se říct, že se stal Instagram vaší součástí?
Určitě! A myslím, že na střední mi sociální sítě vzaly i dost zážitků s rodinou a přáteli. Teď se to snažím omezit, nemám ani zapnuté notifikace, a když se na to zaměřím, ani těch stories z akcí už moc nemám. Na druhou stranu, Instagram mi přinesl víceméně všechny práce, které teď mám, seznámila jsem se se spoustou lidí a tak. Je to prostě něco za něco.
Považujete svůj účet tak trochu za terapii sdílením? Když vás člověk sleduje delší dobu, zjistí, že trpíte insomnií a v dětství jste se potýkala s anorexií, zároveň jste ale zvedala a zvedáte dost těžkou váhu s činkami…
Někdy se sama sebe ptám, jestli není na škodu, že toho o mně ví moje okolí tolik, na druhou stranu si uvědomuji, že to třeba může někomu pomoct. K dokončení bakaláře v kombinaci se závoděním mi pomáhal příběh slečny, která se věnovala kulturistice/trojboji, a zároveň dělala PhD v mikrobiologii. A říkala jsem si, že když to zvládne ona, tak já musím taky! A nebaví mě pořád koukat na ty šťastné influencerské výrazy, které potom zpětně přiznávají, že se málem rozvedli, procházeli si bůhví čím a podobně.
Když srovnáte Instagram a vysokou, co vás obohatilo více?
Každé úplně jinak! Škola mi dala disciplínu a naučila mě, že se u věcí, které mě bytostně nebaví, musím kousnout. A po maturitě mě taky tak trochu srazila na zem a já zjistila, že jsem nesežrala všechnu moudrost světa. Instagram mě naučil komunikovat s lidmi a taky to, že pokud umíte dělat věci jinak, chce to jen vytrvat a ti správní lidé si vás prostě najdou, i kdybyste neodpovídali zásadám, které "instaguru" hlásají.
A jak to vidíte s budoucností? Instagram, nebo chemie?
Ideálně kombinace. Nechci asi do konce života dělat sociální sítě nebo marketing jako takový, navíc práce v ekologickém odvětví mě dost láká, ale to svoje Insta miminko si ještě nějakou chvíli piplat budu.
Nastává poslední, nejdůležitější otázka - kdybyste jela na pustý ostrov a mohla si se sebou vzít jenom jedno předplatné na streamovací službu. Bude to Netflix, nebo HBO?
Netflix! Na HBO není seriál Brooklyn Nine-Nine…
