Zvládá podle vás české zdravotnictví současnou krizi?
Z pohledu koronavirové infekce myslím, že bez problémů. Připravovali jsme se na armagedon a on naštěstí nepřišel. Díky tomu jsou kapacity volné. Nyní je nutné věnovat se opět každodenní práci. Vrátit se urychleně zpět k pacientům s nemocemi, které tady byly před covid-19. A nesnesou odklad, příkladně onkologické diagnózy. Je žádoucí dát pacientovi opět důvěru v bezpečný přístup k lékaři. Nebo nám hrozí další, mnohem horší epidemie. Ale tentokrát v podobě dekompenzovaných diabetiků, zhoršených kardiaků a v neposlední řadě právě v nárůstu onkologických onemocnění ve vyšších stadiích rozvinutí nemoci. Pokud bychom otevření dveří zdravotnických zařízení opravdu ještě neplánovali, snad bych pak raději volnou kapacitu využil k rychlejšímu promoření populace než dále udržovat současnou patovou situaci. Ale berte mě hodně s rezervou, já jsem chirurg.
Jak tato krize podle vás změní české zdravotnictví?
Řekl bych, že už ho změnila. V prvních dnech dostalo zdravotnictví i kvůli státu další políček například v nedostatečném zajištění ochranných pomůcek. Řeklo by se, že takovou banalitu zvládají snad i v rozvojových zemích lépe. Hned poté se ale objevilo několik velmi nadějných start-upů, které se zaměřily například na výrobu ventilátorů nebo respirátorů a dnes míří na globální trh. Urychlují se debaty o elektronizaci zdravotnictví. Anebo původně samotnými lékaři nenáviděná e-neschopenka získala téměř život zachraňující potenciál. Mluví se o telemedicíně.
To poslední téma mě velmi zajímá, protože i já se s kolegy rozhodl, že do současného i budoucího zdravotnictví přispějeme širším, digitálním řešením. Jsme pár dní před spuštěním Virtuální čekárny České republiky na podkladě léty prověřeného on-line lékařského poradenství a objednání uLékaře.cz. Je to dosud technicky i velikostí nevídaný vzdálený přístup pacienta k lékaři. Doufám, že blízké debaty budou také o úpravě legislativy směrem k eHealth obecně. A že se také otevře prostor k diskusím se zdravotními pojišťovnami, které by mohly vzdálený přístup k lékaři v širším rozměru hradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Myslíte si, že současná situace vyústí ve zlepšení postavení doktorů/doktorek a bratrů/sester ve smyslu například lepšího finančního ohodnocení?
Jsem v tomhle ohledu trochu skeptický. A populistické výkřiky politiků již dávno neberu vážně. A také si myslím, že i lidé za chvíli trochu zapomenou a vrátí se možná o krok zpátky od současné adorace zdravotníků, kterou teď někdy trochu nezaslouženě, paušálně dostáváme. Ale to nevadí. Mně osobně ani tak nejde o zlepšení postavení, a pokud bude společnost v krizi chudší, nejsem si jistý, zda je úplně fér, aby se jeden segment financoval jinak než ty ostatní. Moc bych si ale přál, aby se změnila obecná mentalita vnímání vztahu mezi lékařem a pacientem. Koronavirus je jednoznačně nepřítel. Chtěl bych, aby se především jakákoliv nemoc stala společným nepřítelem lékaře a pacienta a nevraceli jsme se ke konceptu, kdy je střídavě lékař pacientovým nebo pacient lékařovým nepřítelem. S touhle zásadní změnou paradigmatu máme šanci na mnohem lepší zdravotnictví, preventivní programy namísto "obyčejného" léčení anebo modernizaci systému včetně jeho plné elektronizace. S tím vším přijde i efektivnější využití do zdravotnictví vložených prostředků a potažmo i finančního ohodnocení zdravotníků. Může to být celé jeden velký, generický proces. Evoluce zespoda od samotného lékaře a pacienta. Nikoliv uměle, shora stále dokola neúspěšně vyvolávané zásahy do systému bez širších souvislostí.
Celý svět teď řeší covid-19. Nezapomněli jsme i na jiné nemoci?
Zdravotníci na ně nezapomněli. Je to náš denní chléb a zdaleka neexistuje jen koronavirus. Ale veřejnost možná pod globální mediální masáží zapomněla, že i nadále existují problémy, kterými je potřeba se vážně zabývat - například nedostatek vody nebo politické kultury. Chvíli jsem se bál i o demokracii a svobodu. A to už jsou velké strachy!
Jakou zemi z pohledu dnešní pandemie vidíte jako nejproblematičtější a jaká jsou podle vás největší rizika?
Jednoznačně jsou to země, které nemají zázemí plně funkčních systémů zdravotnictví. Anebo v horším případě nemají žádné. Bez známek cynismu myslím, že italský, španělský či americký systém to nakonec všechno zvládne, stejně jako to zvládl ten čínský. Ale co země Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky? To jsou miliony lidí v ohrožení. A úplně největší pozornost by si teď měli zasloužit lidé bez domova. Myslím tím hlavně lidi na útěku, zavřené v nejrůznějších táborech v šílených, mimo jiné i nevyhovujících hygienických podmínkách. To jsou tikající bomby. Nejen z pohledu humanitárního, ale i čistého pragmatismu bychom jim měli věnovat pozornost. Jinak tady budeme mít další ohniska epidemie.
Jak zvládáte nátlak této situace jako lékař?
První dny od vyhlášení nouzového stavu jsme nejprve zredukovali a později až na onkologické pacienty uzavřeli brány nejen chirurgického oddělení pro plánované výkony. Poprvé v životě jsem byl jako chirurg na "home officu". Zaprvé se po chvíli začnete nudit, zadruhé osobně nelpím na své celoživotní specializaci, a pokud byla možnost v systému prospět i jinak, přihlásil jsem se na nově otevřené oddělení KOVES u nás v Nemocnici Na Františku. Zdaleka to není můj první kontakt s infekčními pacienty. A pokud se mé zkušenosti ze zahraničních misí s Lékaři bez hranic mohou jakkoliv doma hodit, je nabíledni zapojit se.
Co vám v této době chybí?
Z nemateriálních statků dostatečná pozornost věnovaná svobodě a demokracii. A zejména decentralizace. Z materiálních vůbec nic. Mám rodinu, příbuzné, přátele a známé, pohybuji se v milé společnosti. Obecně tohle je jedinou zárukou štěstí člověka a myslím, pokud nejsme nedobrovolně izolovaní, právě nyní zažíváme renesanci toho jediného skutečného, čeho je v lidském životě potřeba.
Dá se podle vás najít na této době něco pozitivního?
Ano. Je to hlavně ta sounáležitost. Zjevně nás úplně nepohltil leckdy přehnaně akcentovaný individualismus. Stále jsme schopni velmi efektivní kooperace. Také se vyčistil vzduch a trochu snad i řeky. Přirozeně zanikly nepotřebné artefakty zhýčkaného života. Praskly bubliny domnělé nedotknutelnosti a bezpečnosti. Kdokoliv vezme tuhle situaci jako příležitost, i když to může být nyní i v příchozí hospodářské krizi těžké, ve všech ohledech jenom získá. Jak říká má slovenská kolegyně, anestezioložka Eva Kušíková: Držte sa, viem určite, že z tohoto všetkého vyjdeme silnejší. Len už aby to bolo!
