Je něco, co na svém životě změníte, až se vše vrátí do normálu?
Jak tak dřepím už přes měsíc doma bez možnosti hrát svoje obvyklé role a hry, vkrádají se mi na mysl slova Emila Ciorana: "Civilizace je absurdní rozptýlení od ultimátní nesmyslnosti existence."
Civilizaci teď tak trochu zavřeli, takže je těžší přehlížet, co jsme pod všemi těmi společenskými maskami, vizitkami, výplatními páskami a celou tou šarádou: Nic. A všechno. Průduchy vědomí, ve kterých se všechno samo děje.
Chci se s touhle nesmyslností a prázdnem skamarádit. Abych až se to zase rozjede, nepotřeboval znovu naskočit na ten pološílený sprint. Kult zaneprázdněnosti, který oslavuje a odměňuje chronický útěk sám před sebou. Chci se k smrti doloudat. Abych měl čas si to tu pořádně prohlédnout, než půjdu.
Co vám v této době chybí?
Sál smějících se lidí.
Možná že covid-19 jednou zachrání krk půlce planety. Doufejme, že si lidstvo dělá poznámky.
Děláte stand-up comedy. Je pro vás jako komika těžké nemoci nyní lidi bezprostředně rozesmívat?
Ano. Chybí mi to. Je to kratochvíle, která mi dává radost, příjem a zdání identity, která je mi milá. Předpokládám, že hromadné akce budou povoleny až jako úplně poslední. Po nás budou už jen festivaly. A kdo ví, jestli se lidé i po uvolnění opatření nebudou živé kultuře z opatrnosti dál vyhýbat. Takže je jasné, že tenhle svůj kostým musím minimálně na půl roku pověsit na hřebík. Ale aspoň je to šance ho prozkoumat. Přiznat si, že je to jenom to: kostým. Nelpět na něm tak. Nepotřebovat ho. Naučit se být i to, co je pod ním. Naučit se jen být.
A co naopak nechybí?
Natřískaná MHD.
Čeho si dnes nejvíce vážíte?
Zdraví. Lidí, co mě mají rádi. A systému natolik bohatého a svobodného, že se v něm dá živit humorem.
Je pro vás něco pozitivního na tomhle všem?
Je to taková nucená inventura. Osobní i společenská. Šance zastavit se a odlišit skutečné potřeby od falešných. Podívat se do sebe. Co mě opravdu naplňuje a co je jen útěk. A taky je to supr přípravka na to, až se zase vyloupne něco se smrtností 60 %. Možná že covid-19 jednou zachrání krk půlce planety. Doufejme, že si lidstvo dělá poznámky.
Jak by si lidé v současné situaci měli udržet psychickou pohodu?
Smířit se s tím, že si ji nejde udržet. Žádný stav vědomí se nedá udržet. Vědomí je jako oceán. Je to jako chtít chytit vlnu do klece. Tahle vlna se mi líbí! Tu si vezmu domů!
Obsah vědomí se mění z momentu na moment. S každou další myšlenkou, emocí, počitkem, náladou. Děje se to samo. Jediná cesta, jak být v pohodě, je přestat chtít být v pohodě. Přestat si nakukávat, že to děláte vy. Přestat chtít zlepšit svoji zkušenost. Jenom to co nejvíc zblízka pozorujte, bez příběhů, jako syrovou energii v těle a neztotožňujte se s tím. Tím to ztratí význam a sílu.
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Zvědavost, hravost, drzost, experimentování, kreativita, vytrvalost, odvaha.
To, co je pro vás nejdůležitější, neschází vám to teď?
Schází. Místo pozvánek na akce přicházejí jen oznámení o posunu a rušení těch domluvených. Jako by mi v kalendáři vybuchla atomová puma. Měsíc jsem teď nenacházel motivaci do ničeho.
Jak se s tím vyrovnáváte?
Medituju, čtu a chodím na procházky.
Chtěl byste něco vzkázat čtenářům?
Jsi vědomí, ve kterém se všechno samo objevuje. Odkud přichází příští obsah, je záhada. Prostě si všimneš příští věci, které si všimneš. Nic víc dělat nemůžeš. Nic víc dělat nemusíš.
